Víkendové ozvěny 21-22.9.2019

Letos budu psát pouze o kategorii starší žáci, uvidíme, jestli se někdo z trenérů přidá.

Žáci měli o víkendu na programu sobotní výjezd do Nového Jičína a v neděli pak doma vyhecované derby s Prostějovem.

Nový Jičín-Orlíci Uničov 3:4

Soupeř v sestavě se 7-mi hráči 07 a zbytkem 06-ek, tedy proti našim 06-kám a 3 07-kám nebyl snadným soustem jako naposledy na turnaji Uherském Hradišti, ale i tak jsme zápas zvládli vyhrát. Ujali jsme se celkem nesložitě vedení 4:1 a střídali jsme golmany v polovině zápasu jak bylo v plánu. Toto jsem ale ihned vrátil do původního stavu z důvodu absolutní nekoncentrovanosti Filipa a zápas dochytal Honza. Soupeřovy 05-ky nás občas zatlačili, ale jinak jsme soupeře tlačili a byli jsme lepším týmem. Viděl jsem v zápase některé kombinační věci hlavně při přechodu útočné modré, které jsme zkoušeli v pátek na tréninku a byl jsem velmi potěšen, že jsou kluci schopni je přenést i do zápasu. Trochu překvapivé pro mne je, že jsem tohle viděl hlavně ze strany 07-ek. Za mne dobrý, do konce napínavý zápas se správným 🙂 koncem.

Orlíci Uničov-SK Prostějov 1913 7:2

Zápasy z Prostějovem jsou vždycky vyhecované, v minulosti úplně za hranou. Je to způsobeno asi tím, že k nám z Prostějova po ukončení činnosti původních Jestřábů přišlo 6 kluků. Zdenda Blahoušek se na konci loňské sezóny vrátil zpět, ale zbytek jezdí dál. Na tribuně mezi rodiči, ale hlavně ve škole v Prostějově v minulosti panovala vůči našim klukům až velmi nezdravá rivalita hraničící s šikanou. Ta se částečně otupila výsledky, kdy prostějovští s námi ani jednou ještě nevyhráli, byť v sestavě měli zejména loni hodně starších kluků dorazového ročníku, ale také fyzickou vyspělostí zejména Janka, na kterého bych si dnes netroufl ani já. Kluci na hřišti byli vždycky extrémně vyhecovaní a s hokejem to mnohdy nemívalo z jejich strany moc společného. Z obou stran. Letos prostějovští posunuli 05-ky do dorostu a navíc si nechali schválit výjimky na větší počet hráčů mladších, kdy mohou nastoupit s 5-ti hráči ročníku 2007 místo v technických normách předepsaných tří. Tím se obraz hry proti loňsku, kdy jsme i přes dvě výhry nebyli silnějším týmem, zcela obrátil. Byli jsme ve všech ohledech lepším týmem a byť nás Honza v první půli po našich kiksech podržel, tak za mě nebylo moc pochyb o tom, jak zápas dopadne. Hlavní rozdíl vidím v tom, že naše 07-ky v sestavě se plně vyrovnají 06-kám a 06-ky jsou prostě na tom relativně velmi dobře. Když si vezmu třeba Marťu Řepu, tak ten se svou křehkou konstitucí by měl zaostávat téměř ve všem. Ne že by byl naším nejviditelnějším hráčem, ale svou roli zvládal naprosto bravurně a zaslouží si za svůj výkon absolutorium. O výkonu beků Martina s Dušanem, kteří na ledě dominovali, nemluvím. Když se k tomu přidal tento víkend fantastický Šimon, hlavně ke konci parádní Hany, opět skvělý Richard, proti sobotě velmi slušný Kuba, zklidněný Kamil :-), který hlavně ke konci předváděl užasné věci, výjimečný srdcař Michal a Barča, která kdyby neměla blonďatý z pod helmy vyčuhující ocas, nikdo by nepoznal, že se jedná o holku, pardon dámu. Jo… Byli jsme lepší. Po všech stránkách. Zejména našim prostějovským Orlíkům tohle vítězství moc přeju.

Jako obvykle si neodpustím něco, co mi na řízení českého hokeje neskutečně vadí a na co jsme v zápasech narazili. Kdekomu svaz schvaluje výjimky z čehokoliv. Nám nikdy. Nikdy nic. Žádali jsme svého času, aby Oliver mohl hrát s kategorií, se kterou dnes běžně hraje v Pardubicích. Nemožné. Neschváleno. Letos jme žádali o schválení většího počtu 07-ek než 3 povolené, aby mohly hrát za starší žáky. Nikoliv proto, že bychom to neměli s kým hrát, což je taky pravda, ale proto, že na to ti kluci prostě mají. Jsou často lepší než soupeřovy nejlepší 06-ky. Nikdo se tím v této rovině nezabývá. Nezajímalo to takové lidi jako je regionální trenér Kališ, nezajímá to takové lidi, jako je šéf krajské organizace svazu pan Přecechtěl. Jestli se mýlím, což nevylučuji, tak o krocích, které by svědčily o opaku, není vidu ani slechu, na rozdíl od těch kroků, které svědčí o původním významu věty. Někomu, jako je Kopřivnice je schváleno 10 mladších hráčů do mladších žáků (od našich 08-ek dostali 25?), Rožnovu bez mrknutí oka 5 07-ek (od nás v sestavě s 06, 07-kami dostali 12?), Prostějovu je schválena výjimka na 5 07-ek bez reálného důvodu. Přitom úrovní tihle kluci nejsou nic extra ani ve svém ročníku. A nám? Nic, ani když 4 naši kluci patří k tomu nejlepšímu, co lze široko daleko najít. Nikoho to nezajímá. Nikoho.

Není náhodou k žádostem přistupováno nikoliv podle výkonnostního klíče, ale podle jiných parametrů? Třeba podle toho, komu je ta žádost schvalována? Držet hubu, nadšeně sdílet kdejakou pitomost, co ten či onen soudruh v Praze zase vymyslí, aby ji za rok zrušil místo důrazu na kvalitní trénování a důslednost? Není toto náhodu ta cesta jak výjimky dostat? Zastávám názor, a mnoho odborníků ze Svazu tohle bere jako svoje téma, byť často něco hlásí a něco jiného rozhodují, že mladší hráči mohou hrát výše, pokud na to mají, pokud jsou schopni se staršími, kam ještě nepatří, hrát důstojnou roli. Jinak jim to dle mého soudu a zkušeností škodí v jejich sportovním růstu.

A českému hokeji škodí, neadresné výjimky na počet, nikoliv konkrétní hráče. Ano výjimky na konkrétní hráče. Jak je vybrat? Jednoduše. Mít na krajských organizacích Českého hokeje lidi, které to baví, které baví mládež. Ta nejmenší mládež. Přípravky, žáčci. Lidi, kteří ví o každém šikovném kloučkovi, lidi, kteří je sledují, kteří mají zájem na tom, aby hráli tam, kde hrát mají, debatují o nich s kluby, aby dohlédli na správný vývoj. Vydechlí funkcionářští šíbři s akcentem na seniorský hokej, ještě s pošramocenou pověstí, s morálním kreditem resp. zcela bez něj. Lidé bez měřitelných úspěchů v tom, za co odpovídají.
Tohle je častá skutečnost. Bohužel. Kde jsem na tom byl? Podívejme se, jak vypadá výchova hokejistů v Čechách. Má někdo pocit, že to funguje? A kdo za to odpovídá? Ne náhodou ti, co jsou léta u vesla? Nikoho konkrétního neuvádím, nemyslím, ať si každý přebere svůj přínos hokejovému hnutí, přínos konkrétním klukům. Kolika klukům kdo pomohl, z jakých pohnutek, z jakých pohnutek byli ti jiní, další zašlapáni. Bohužel takováto sebereflexe naráží na vlastní schopnost se nějak jinak uživit. A to je ten průser.

No budu žádat o prolongaci trenérského průkazu. Všechna požadovaná kritéria jako absolvování seminářů jsem splnil. To jsem fakt zvědav 🙂